Osudy klientů
Robin
Život bez šance
Když na tom byl nejhůř, spal pod mostem.
Jednou jsme mu řekli, že my bychom to kvůli hluku z jedoucích aut asi nezvládli. Upozornil nás, že v podvečer jich už tolik nejezdí.
Dostal jsem šanci
Robina přivedla do Domu Šance probační a mediační služba.
Robina přivedla do Domu Šance probační a mediační služba. U nás dostal příležitost uchopit život do svých rukou a šéf projektu László mu k tomu dal permanentní podporu. Nemyslete si, že to s ním měl László v dílně Domu Šance snadné. Často ho musel napomínat, že cesta, kterou jde, nevede tam, kde by chtěl být. Často musel „přehlédnout“, že Robin zase šlápl vedle. Občas to s ním musel vést až na hranici vyhazovu z Domu Šance, ale nevzdal to. Mnohokrát jej napomínal, upozorňoval na chyby v myšlení i v chování a nenápadně ho vedl k novým návykům.
Využil jsem šanci
V červnu byl Robin v Domě Šance naposledy – rozloučit se.
Od července se totiž stal zaměstnancem hotelu Hilton v Praze.
Robinova změna osudu a je ho vzestup jsou stabilní. Jsme sice pravidelně v kontaktu, ale je to spíš díky naší přetrvávající „rodičovské“ roli, neboť vše se vyvíjí, jak má, a víceméně vše zvládá sám. Je zajímavé sledovat, jak odpovědný je táta. Škoda že sám takhle odpovědné rodiče neměl. Nedostal by se do těžkých životních peripetií – naštěstí je úspěšně překonal.
Radiožurnál [10.12.2014]
Unikátní rozhovor jste mohli slyšet na ČRo 1 – Radiožurnálu, když vedle Lászla do studia usedl i jeden z klientů Projektu Šance, který se úspěšně z ulice (z pod mostu) vypracoval až do hotelu Hilton. Přestože jeho osud zčásti známe, je to dojímavý příběh kluka, na kterého se vykašlali máma i táta a který se snaží bojovat za kousek svého štěstí.
Kristýna
Bez šance
Do Domu Šance Kristýnu přivedla bývalá klášterní sestra Julie, která si nás svým vnitřním klidem ihned získala.
Kristýnu našla plačící na ulici jedna její známá, která ihned volala Lászlovi s prosbou o pomoc. Ještě ten den jsme Kristýně zajistili bydlení na ubytovně a od druhého dne mohla nastoupit do dílny Domu Šance.
Dostala šanci
Aby nemusela bydlet na ubytovně, kde by případně díky tomu mohla podlehnout špatným svodům, pomohli jsme jí k bydlení v malém ateliérovém pokojíku.
S hotelem Hilton už probíhala jednání, že by nám pro ni v rámci hotelu pomohli najít brigádu, aby jednou, až bude připravená, mohla samostatně vstoupit do života a být úspěšná. Pak ale ze dne na den zmizela. Vymazala si nás ze života. Před týdnem se ozvala s otázkou, zda by se mohla vrátit...
Využije šanci?
...
Martin
Bez šance
Od života dostal Martin do vínku výrazné plusy, ale i minusy.
Když nám říkal, že spí pod schodištěm, měli jsme vždy představu, že opravdu spí pod schody, kde chodí lidé. Až při focení jsme zjistili, že má na mysli prostor vedle schodů. Je smutné, že místní obyvatelé, přestože jim neškodí ani nedělá nepořádek, na něj volají policii, která situaci řeší obuškem v rámci hesla „pomáhat a chránit“.
Dostal jsem šanci
Martin je případ sám pro sebe, v Domě Šance to zkouší už poněkolikáté.
Důležité je, že na ulici zůstat nechce. Má plán dostat se z ulice a žít normálně. Jak ale umí úspěšně stoupat, dokáže také stejně úspěšně pod vlivem „dobrých kamarádů“ padat. A to zvládá ještě rychleji.
Využije šanci?
Tak to jsme nečekali ani my. Po letech, kdy se nám opět vrátil z cest…, jsme mu sehnali brigádu doslova na míru. Bude dělat uvaděče v Obecním domě v Praze. Martin vždy dobře vypadal a k tomu je komunikativní typ (i když někdy až horkokrevný), ale práce v čistém prostředí, navíc prodchnutém hudbou, kulturou, společností… Kéž jej tato zkušenost kultivuje a nasměruje ho správným směrem.
Petr
Bez šance
Dovedete si představit, že se na léta stane Vaším domovem stan na kopci?
V létě, v zimě, na podzim i na jaře…? Pro Petra se z toho stala běžná realita.
Dostal šanci
Petr je ten typ, u kterého se musíte zamyslet nad tím, co mu vlastně schází, aby si mohl budovat svůj život… rodinu, o které sní.
Po několika letech hovorů, zda takto chce opravdu žít, se rozhodl, že to se sebou v dílně Domu Šance zkusí. A radost měla i fenka Rita, která je jeho věrným bezelstným doprovodem, jak to u pejsků bývá.
Využije šanci?
I když jsme mu zaplatili bydlení na ubytovně, kde mohl bydlet i s fenkou Ritou, i když dostal příležitost pracovat na sobě v přátelském a bezpečném prostředí Domu Šance, i když udělal dobrý dojem v hotelu Hilton, kde se na budoucí spolupráci s ním těšili… odešel zpět do stanu na kopec, tam totiž za ta léta už umí bez stresu přežívat a čekat, až se jeho sen o rodině naplní. Říkal nám, že „chycený“ v budově ubytovny nemohl vůbec usnout. To se asi dá pochopit, budeme se ale muset znovu zamyslet nad tím, co se pro něj dá udělat, aby jednou nezůstal úplně sám.
Po letech se Petrův osud zajímavě „zhoupl“. Pozval si k soudu Lászla jako svědka, aby mu dosvědčil, že se snaží, i když nutno přiznat, že se tehdy moc nesnažil. Ale László se v dobrém proti němu s panem soudcem „spiknul“:) a místo našeho dílňáka se z Petra podle jeho slov stal „nuceňák“.
Zajímavé je, že od té doby poctivě pracuje, hlavně aby nemusel být v „přísné“ dílně Domu Šance. Takže máme radost.
Mario
Bez šance
Mario je bohužel typickým produktem české ústavní výchovy.
V uvozovkách by se dalo říci, že jeho „kariéra“ mohla začít a skončit na Hlavním nádraží v Praze. Na Hlaváku. Nestalo se tak.
Dostal šanci
Kontakt s Lászlem a Domem Šance nabídl Mariovi jinou cestu osudu. Ve dvaceti letech si ale myslel, že několik hip hop póz bude stačit na půlku problémů. Před ním ale bylo jen učení se pracovat, učení se komunikovat, učení se, že László není natvrdlej a hned mu všechno prokoukne… ale vrcholem byla brigáda v hotelu Hilton, kde, představte si, chtěli, aby pracoval. Prostě konec. Sbalil si saky paky i dvě švestky a šel za snem mít se dobře bez práce… po měsíci zvonil Lászlovi mobil. Volal Mario. Vrátil se… Batůžek se sny si zatím nosí všude s sebou, ale jak nám László občas říká… mihotavé světýlko na konci tunelu bliká…
Využije šanci?
Druhou pracovní příležitost dostal Mario v hotelu EXPO a neutekl, což byl sice posun, ale úspěch to ještě úplně nebyl, a tak se vrátil opět do hotelu Hilton, kde to zkouší znovu, a jsou před ním všechny cesty a možnosti otevřeny…
Lucie
Bez šance
Hlášení. Hlavní nádraží Praha. Zastávka. Schody. Lucie.
Mohlo to tak dopadnout.
Dostala šanci
Nedopadlo to... Lucie je pracovitá, snaží se, ale občas se nám rozkývá jako na houpačce. Z dílny Domu Šance odešla s tím, že je dospělá a má svůj rozum… a pak se bála vrátit. Na přivítání čekala alespoň facku… ale místo toho ji v Domě Šance přivítali, jako by se vrátila domů.
Využije šanci?
Brigáda v hotelu Hilton jí přinesla velké pracovní zkušenosti. Ty zúročila na brigádě v hotelu EXPO, kde si ji hned oblíbili. Lucie ale dala nakonec přednost práci v týmu hotelu Hilton a snad si od nás nechá poradit, aby se měla dobře…
Karel
Bez šance
Ty mříže před Karlem nejsou náhodnou, i když to nejsou ty, kterých se nejvíc bojí…
Dostal šanci
Dílnu v Domě Šance zvládal bez problémů.
László je šéf nejen přísný, ale i laskavý, tak věděl, kde má Karel svoje hranice.
Využije šanci?
V hotelu Hilton ale pokazil, co se dalo… takže skončil zpátky na dlažbě. Všechny to mrzelo a možná nejvíc samotného Karla. Protože má zájem o svůj život, o svůj osud, máme pro ně vymyšlenou další pracovní zkušenost, ale nebude to mít snadné. Když to ale zvládne, otevřou se před ním dveře, které sám předtím zavřel… tak uvidíme.
Dlouho to s Karlem vypadalo v hotelu Hilton dobře, ale po roce to z nějakých důvodů nedopadlo. Takže to zkoušíme znovu. Zahradní práce, které teď dělá, ho hned od začátku baví.
Martin
Bez šance
A zase stan. Tentokrát v parku na Letné. Uznat ale musíme, že vyhlídku si Martin vybrat uměl. Pod ním Vltava, vlevo hotel Hilton a vpravo Pražský hrad. Co ale bude dál?
Dostal šanci
Martin je jedním z klientů, kteří začali dílnu navštěvovat, když jsme ji poprvé otevřeli na zkoušku v roce 2006, tenkrát byl ještě Dům Šance na Praze 5, dokud nás tehdejší starosta nevyhodil na ulici i s klienty.
Pak jsme se přestěhovali do nouzového provozu (do komerčního nájmu na Prahu 9), odkud je i tato fotka. Postižen ústavní výchovou, jak si Martin sám uvědomuje, se ale zasekl a vrátil se do parku na Letnou. Od té doby jsme ho jen vídali a byl to smutný pohled. Tak jsem si s ním po čase promluvil… pokorně se vrátil do Domu Šance, dělá svíčky a ochotně přijal brigádu v hotelu, kde z něho mají radost, jak jim pod rukama „rozkvetl“. Pojďme společně sledovat, jak se jeho příběh vyvine.
Využije šanci?
Až na pár zaspání, o kterých se nám zapomněl zmínit, se Martinovi daří moc dobře. V týmu hotelu, kde pracuje, si ho oblíbili i s tím, že je trochu svůj. Teď jej čeká první výplata. Připravili jsme mu rozpočet a už se těší, až si koupí nějaký chytrý mobil. Plánuje, že si ušetří na co nejlevnější bydlení, aby v budoucnu mohl řešit dluhy ze své minulosti (hlavně černé jízdy).
V Corinthia Towers to tenkrát Martinovi moc dobře nedopadlo a v hotelu Hilton následně také ne. Všichni jsme z toho byli tak trochu nešťastní, ale nevzdali jsme to.
Spolu s dalšími nastoupil Martin na brigádu na zahradní práce a nezbývá než doufat, že už dospěl?
Andrej
Bez šance
Soudy soudí, ale berou v potaz osudy dětí, kterých se zřekli rodiče, rodina a které zůstaly napospas samy…?
Dostal šanci
Z Domu na půl cesty, kam Andrej přešel z dětského domova, volali Lászlovi, že je jeho poslední šancí…
Využije šanci?
Dílnu Domu Šance zvládá Andrej dobře. Když jsme mu sdělili, že jsme mu sehnali brigádu, skákal radostí jako malé dítě. A radost máme i my. Na brigádu dochází dříve, než musí, a udiveným kolegům sděluje, že se do práce těší. Vedoucímu si stěžuje, že má málo práce. A vedle toho si váží i prostředí, které mu dalo příležitost postavit se na vlastní nohy. Všechny nás překvapil, tak snad mu to vydrží.
I Andrejovi se dlouhodobě daří a relativně krátký kontakt s Lászlem se pro něj stal v životě rozcestím, které mu přineslo dlouhodobou stabilitu. Čas od času nás kontaktuje, aby nás informoval, jak se má. Dobře. A to je dobře:)
Helena
Bez šance
Helena je trochu přelétavé ptáčátko. Letí zrovna tam, kde je sypání. No kdo ne, že ano? S Helenou jsme to zkoušeli už několikrát, ale valné úspěchy z toho nebyly. Vždycky nám někam odlítla, přestože věděla, že když vydrží, pomůžeme jí najít práci a tak… Zpravidla letěla/naletěla na hezké sliby. S tím nic nenaděláme. Na této fotce na tom byla asi v životě nejhůře. Měla přítele, který ji mlátil, a když jsme to viděli, nechtěli jsme věřit vlastním očím.
Do pracovní terapie chodila už na Praze 5, kde Dům Šance vznikl, než nás tehdejší starosta Milan Jančík i s radními nechal vyhodit na ulici. Marně jsme tenkrát volali o pomoc v médiích a písemně jsme oslovili všechny pražské městské části včetně magistrátu, i tehdejší první dámu ČR a českou vládu – ministry, ale také poslance a senátory. Ty dámy a pánové, kteří jsou českými mámami i táty, ale měli za vše vypovídající přístup ve smyslu, že české děti ulice patří na ulici… Škoda. V té době navštěvovalo pracovní terapii – prevenci sociálního vyloučení – i 26 lidí denně a volnočasové aktivity ješte jednou tolik. A všichni se se svým životem snažili něco dělat. Bylo to jedno z nejúspěšnějších období Projektu Šance.
Dostala šanci
Hela dnes občas navštěvuje alespoň streetcentrum. Ráda se s ostatními klienty nají a vždycky s ní musíme hrát prší. Je to dost napínavé, a protože hrajeme rovnou se dvěma balíčky karet, může si líznout i patnáct karet, a to je pak velká legrace...
Dnes Helena bydlí. Má občasnou práci, ze které bydlení utáhne, a přítele už o moc hodnějšího a naše dveře má stále otevřené…
Využije šanci?
Heleně se nám pomoci nepodařilo. Neposlouchala nás a ještě nás za to, že se jí snažíme pomoci, pomlouvala. Chvíli jsme s ní za to nemluvili, ale co už naděláme. Po nějakém čase jsme jí odpustili a v rámci možností jí pomáháme alespoň v rámci služby ve streetcentru. Helena dokonce občas pracuje, ale pořád má v životě priority, kterými si život ničí.
Honzík
Bez šance
O Honzovi toho zatím ještě moc nevíme. Raději mlčí, nic neříká, kouká… i to jsou pro nás ale informace a číst umíme i mezi řádky. Často to neměl jednoduché. Úředně bychom mohli napsat: sociálně slabá nefunkční rodina, dětský domov… ale ten život, který se za tím ukrývá, je obsáhlejší, složitější… V každém případě, jak nastoupil do pracovní terapie v Domě Šance, už ve vagonu spát nemusí.
Dostal šanci
Trochu problém je, že ten náš Honzík má „zpožděnou pubertu“... Radíme mu. Mluvíme s ním. Řešíme oblečení, boty, zuby (čistil si je špatně, hned dostal od naší paní doktorky MUDr. Mudrové vyhubováno:-) a hodně věcí mu pomalinku dochází. Vše je před ním včetně velkých příležitostí, které má v Projektu Šance před sebou, tak mu pojďte spolu s námi držet palce, abychom sem mohli přidat třetí fotku, co se mu vedle nás podařilo…
Využije šanci?
V dílně Domu Šance se Honzík cítil pořád na samostatný život nepřipravený. Dokonce odmítl nastoupit na brigádu do Obecního domu, ale vše se změnilo, když se zamiloval. Od nás sice odešel, ale kvůli lásce ušel ke své záchraně světa kraj. Nedávno si nám dokonce „stěžoval“, že pracuje celé dny. Zajímavý posun. To, co se nám za pár let nepodařilo, zvládla láska během minut:) My ale stejně tiše víme, že tu největší průpravu absolvoval u nás.
Jan
Bez šance
Joj. Honza. Na Facebooku ho někteří lidé znají jako „malého čáru“. No jo. Je to on. Brácha „velkého čáry“. Co k němu napsat…? Honza asi bude spokojený s životem, jaký žije, protože se nic měnit nesnaží. Když byl ještě ve vězení, psali jsme mu, posílali, co potřeboval, a domlouvali se na tom, že až se vrátí, povede to líp. V pracovní terapii Domu Šance se snažil. Asi. Ale ne moc. Jenom trochu. Nebo spíš tak jako na oko. Bylo jasné, že mu to moc dlouho procházet nebude… Když jsme se ho ptali, s čím je spojený jeho nejhorší životní zážitek, tak to bylo hlavní nádraží v Praze. Tak proto fotka z hlaváku.
Dostal šanci
A přitom je to kluk, kterému by mohl ležet „svět u nohou“, ale to by se musel ve svém dětství setkávat s jinými lidmi, musel by „sekat latinu“, být disciplinovaný… to jsou slova, kterým dnes už sice rozumí, ale nenaplňuje je.
Je to jenom na něm, zda sem budeme jednou moci dát nějakou fotku dokumentující jeho úspěch. Popravdě? Zatím to moc nevypadá…
Využije šanci?
Marek
Bez šance
Marek je typická „oběť“ výchovné péče státu. Ještě předtím byl ale typická „oběť“ nefunkční rodiny. Kam to vedlo? Stala se z něj „oběť“ sama sebe. Hlavní nádraží. Život na ulici zná jako své boty. Když není vedle Lászla, který mu pomáhá na jeho cestě životem s bydlením, tak je pro něj hlavní nádraží a jeho okolí v Praze domovem.
Dostal šanci
Teď bydlí a učí se v pracovní terapii Domu Šance získat sociální návyky. Je spokojený a my jsme rádi, že mu můžeme pomoci alespoň tak.
Kéž bychom mohli pomoci více.
Využije šanci?
Marek
Bez šance
Marek často vzpomíná na vykolejení v dětství. Ale to nehorší ve svém životě si Marek spojuje se soudem a následným vězením. Samozřejmě nebyl nevinný, ale tak už se to občas v životě stane…
Dostal šanci
Při pracovní terapii v Domě Šance mu nešlo moc co vyčíst. Snažil se. Pracoval.
Využije šanci?
Tak dostal příležitost nastoupit na brigádu v hotelu Hilton. Víte ale, co se stalo? Zaspal… a bohužel to předznamenalo vše, co dál přišlo…
Mario
Bez šance
Squat. Mario tam rád nežije a je s ním spojený jeho nejhorší zážitek. Kousek od normálně žijících lidí žil bez vody, bez elektřiny… vlastně na skládce, kterou mu tam předešlí obyvatelé nechali. Vždy nás ale překvapí, jak o sebe pečuje, pere si, žehlí… a typický zvuk jeho „tři plus jedna“ v kufru na kolečkách, když přijíždí do streetcentra, známe už nazpaměť.
Dostal šanci
Do pracovní terapie Domu Šance nastoupil už mnohokrát. Mluvili jsme s ním o budoucnosti. O možnostech. O doprovodu na úřady do Bratislavy. Probírali jsme s ním, jak řešit věci zdánlivě neřešitelné. Jednou to zkusil, na chvilku, ale rychle to vzdal. Podruhé už vydržel, ale nenašel sílu své problémy doopravdy řešit.
Ještě ale není všem dnům konec…
Využije šanci?
Michal
Bez šance
Díky Michalově fotogeničnosti jeho hvězda v době minulé dost stoupala… aniž si to ale uvědomil, byl to i začátek jeho pádu… a více o tom snad ani napsat nemůžeme :-)
Dostal šanci
Díky svému nadání nedělal Michal v Domě Šance propisky, ale maloval. Na svíčky a nebo na tašky. Pomalu rostl ke svému cíli…
Využije šanci?
Dlouho to s Michalem nevypadalo dobře. Na zimu se nám zpravidla vracel do dílny Domu Šance, aby nezmrzl, ale letos v dubnu se vše změnilo, když s ostatními kluky nastoupil na brigádu na zahradní práce. Získal tak sebevědomí a nedočkavě se rozhodl opustit zázemí Domu Šance – pracovní dílnu i bydlení. Prý už všechno zvládne sám. Někdy se to klientům opravdu podaří, tak nám nezbývá než doufat a držte mu palce.
Mirek
Bez šance
Tak to je dnes už vlastně ikonická fotka od fotografa Jana Šibíka. To byla Mirkova nejlepší léta, ale také ta nejhorší. Na hlavním nádraží si „spokojeně“ žil a lumpačil, jak to jen šlo… Byl jedním z prvních Lászlových konfliktních klientů, a navzdory tomu mu Projekt Šance dodnes pomáhá.
Dostal šanci
A teď se posuneme +20 let v čase. A jsme v přítomnosti. Mirek je vážně nemocný. Snažíme se mu pomáhat, hlavně aby nebyl nešťastný. Ve víc už doufat nemůžeme…
Využije šanci?
Pepa
Bez šance
Pepa přijel do Prahy z dětského domova za velkým snem. Sice nás rád vyslechne, přikývne, ale pak si jde svou vysněnou cestou. Jakou jinou by ale měl jít…? Jinou nezvládá… Když bude nejhůř, ví, že Projekt Šance ho samotného nenechá...
Dostal šanci
A tak mu to v pracovní terapii v Domě Šance slušelo, teda když zrovna neházel po vedoucí pracovní terapie sešívačku. :-)
Využije šanci?
Pepa pořád cestuje. Pracuje. Cestuje. Nezastavuje. Když na tom byl zdravotně špatně, domlouvali jsme mu, aby se zastavil, dal se dohromady fyzicky i psychicky, a že když bude mít vedle Domu Šance a pracovní terapie brigádu, bude mít i zázemí a dostatečný příjem… vše vypadalo dobře, ale Pepa zlenivěl, a když se u nás dal trochu dohromady, hned odešel, aniž by se zeptal, zda je to rozumné. Alespoň se rozloučil, ale jeho zdravotní stav se nyní natolik zhoršil, že není jisté, zda se vůbec ještě uzdraví.
Chcete také pomáhat? Stačí se zaregistrovat a přijímat e-maily.
Ano, chci